Vernisáž výstavy komorního cyklu piktorialistických digitálních grafik ve foyer divadla.

---

DP – Doprovodný program

Pavel Kraus (1953 v Praze)

Započal zde studium na SUPŠ, posléze však absolvoval Školský ústav umělecké výroby a poté VOŠV v oboru užitá grafika.

Po bezvýznamných epizodách v tehdejších propagačních studiích a vydavatelstvích prošel mnoha zaměstnáními, pracoval v dělnických profesích a v 70. a 80. letech byl zaměstnán v různých kamenických dílnách a hutích. V polovině 80. let se stal členem ČFVU, posléze ČSVU a AČVU v oborech malba, grafika a restaurování kamene.

V roce 1993 se přestěhoval na Českolipsko, kde pracoval jako restaurátor a kamenosochař na mnoha zdejších památkových objektech, ale i jako učitel na zdejších základních školách. V roce 1996 založil „Výtvarný ateliér Studio Eastern“, do jehož práce se po čase zapojil ještě Atila Vörös. Ateliér působil 10 let jako alternativa školního vzdělávání v oborech výtvarné kultury a dějin výtvarného umění. Kraus a Vörös uspořádali se svými žáky několik sympozií a následných výstav s názvem „Eastern…a co dál?“ v prostorách bývalého Domu služeb v České Lípě a v galerii Jídelna českolipského muzea. Tematickou nadstavbou ateliéru byla práce s cikánskými dětmi v projektu „Nevokher – Nový dům“. Výsledky projektu byly po dobu jeho trvání 4 let prezentovány na mnoha výstavách v ČR i v zahraničí a staly se mj. součástí architektonické podoby interiérů Paláce kultury v Praze, při summitu NATO v r. 2002. Projekty Studia Eastern ocenil v roce 1999 tehdejší ministr kultury Pavel Dostál certifikátem oceňujícím vysokou kvalitu a kulturní a společenský přínos.

Kraus několikrát vystavoval samostatně, s Atilou Vörösem vystavoval cyklus „Hic sunt leones“ a v galerii Jídelna českolipského muzea představili s Lubošem Drtinou 3 projekty: „Poslední (?) večeře“, „Cesta samuraje“ a „Kraus, Drtina, Mácha a děti z Jestřebí“. Je autorem edukační publikace „3+1 vycházkové trasy po označených památkách České Lípy“, obsáhlé multimediální publikace „Dějiny výtvarné kultury od počátků civilizací do poloviny 20. století“ a mnoha výtvarných realizací, grafických prací a knižních úprav.

I nadále se zabývá volnou tvorbou, ale období ateliérové malířské práce vyměnil za digitální pracovní nástroje. Po období velkoplošných barevných tisků se formálně vrací ke „kořenům“ fotografické práce se zvýšeným zájmem o obsah a formu základní, stále se vracející myšlenky, rotující kolem témat, která jsou snadno a s oblibou davově překřičena.

V komorním cyklu piktorialistických digitálních grafik s názvem „Sen o snech“, kterému předcházel subjektivně laděný cyklus „Česká Lípa podporuje…“, Kraus opět reflektuje fotografický žánr, který před více než 120 lety na krátkou dobu reagoval na převratné události probíhající zejména v Evropě na přelomu 19. a 20. století a zároveň byl ze své podstaty jeho součástí. Do vlastních fotografií, pořízených v nedalekém okolí jeho domu, vpouští postavy období průmyslové revoluce, seskupuje je v teatrálních kompozicích, do nichž implementuje myšlenku ahasverovského bloudění po cestách hledání a nenalézání.