Premiéra domácího souboru a slavná operní parodie jako tečka za letošním festivalem. Shrnutí posledního dne nemá své oficiální Listy podzimní, a proto alespoň prostřednictvím pera Milana Kořena.

A je to tady. Touto větou začala reportáž z prvního dne letošního Českolipského divadelního podzimu a klidně by touto větou mohla začít i reportáž poslední, protože čas vyměřený festivalu rychle uplynul a je to (zase) tady. Sobota a s ní závěr tohoto krásného divadelního maratonu.

Závěr to byl vskutku pestrý, diváka provedl depresivním a mrazivým peklem dle Jean-Paul Sartra, aby ho následně dovedl až do nebeských výšin zábavy a dobré nálady s veleúspěšnou mafiánskou operní parodií.

Do pekla diváky pozval domácí soubor, Divadelní klub Jirásek v premiéře existenciálního dramatu Jean-Paul Sartra, S vyloučením veřejnosti, kterého se zhostila čtveřice herců v režii Štěpána Kňákala. Peklo, v němž se na začátku hry trojice hlavních protagonistů ocitá, vidí Sartre jako místo, odkud není úniku, kde není spánku, odkud není možnost se vysvobodit vůbec ničím. Zkrátka lidé jsou tu spolu odsouzeni na věčnost, přičemž nejsou trestáni žádnou vnější silou, největším trestem a peklem jsou si sami sobě navzájem. V tom je také největší síla tohoto i divácky poměrně náročného představení, které ale zaručeně zapůsobí a zanechá chvílemi až mrazivý dojem. Představení jen podtrhují skvělé herecké výkony a působivá scéna, která velmi dobře pracuje ve prospěch celkové atmosféry hry. Pro diváka zajímavý byl také prostor, kde se představení odehrálo, a to v zadní části přepaženého sálu KD Crystal, na arénu, která obklopovala hrací prostor ze tří stran tak, aby atmosféra byla co nejkomornější a propojení herců a diváků co nejtěsnější.

Druhé představení večera hrané už klasicky na velké scéně a také značné odlehčení představovala komedie Zmrazovač, kterou už po několikáté přivezlo do České Lípy Kočovné divadlo Ad Hoc. Tato mafiánská parodie na operu si vypůjčila hudbu nejslavnějších světových operních árií, jež mistrně a vtipně otextoval Jan Duchek a spolu s ansámblem kočovného divadla vytvořil skvělé představení, které se dnes řadí mezi nejúspěšnější inscenace současného amatérského divadla. Většina diváků ho chce vidět znovu a znovu, což je také důvod úctyhodných více než 120 odehraných repríz. Kromě již uvedených věcí je také třeba ocenit mimořádně dobré pěvecké i hudební výkony všech účinkujících, na nichž samozřejmě představení do velké míry stojí, ostatně jako všechny inscenace tohoto souboru.

Představení diváci náležitě ocenili dlouhým potleskem, po němž pak přišla už jen slova díků, která na závěr celému organizačnímu týmu festivalu vyslovila jeho ředitelka, Dita Krčmářová.

Sobota tak opět dopsala jednu festivalovou kapitolu, tentokrát s číslem čtyřicet pět. Kapitolu pro festival v mnohém jinou a novou oproti těm předchozím a dle ohlasů diváků snad i povedenou. Nyní už nezbývá, než se těšit, až zase za rok začneme psát kapitolu novou, tu s číslem čtyřicet šest.