Když Brecht v roce 1939 dopisoval svou hru Matka Kuráž, chystal se tehdejší německý Valdštejn (abychom použili postavu z jeho hry) vpadnout do Polska. Válka, o které autor vypráví, se dávala na pochod. Není proto divu, že první premiéru měla inscenace až v roce 1941. Od té doby žije jako jedna z nejzásadnějších dramatických výpovědí

Komediálně dramatická amoleta o jednom (posledním) dějství. Sextet partyzánů v zemljance v pražské Stromovce. Příprava zásadního činu, hesla, hlídky, konspirace, amádová furniklovice na rušně – a slova, slova, slova.„Vážení, já bych si taky radši vařil nebo si psal nebo si chodil pozdě, ale když budem vařit, psát a chodit pozdě všichni, tak ten vlak nevyhodíme

„Dětský přísahy nic neznamenaj.“ Nádech. Potemnělá jezírka v bruselské čtvrti Ixelles. Velká pán a Malej holka. Čekají. Jeden druhého si nevšímají. Nádech. Když se jedno dítě pozve k jednomu pánovi domů a převrátí mu život naruby. Nádech. Křehký příběh, který zpochybňuje identitu, v hlubinách duše oslavuje jinakost a před obtížností existence schovává hlavu pod vodu.